Úvod
Stanice Hranice je místo nacházející se na bývalém polsko-českém hraničním přechodu Gołkowice-Závada. Nevyužívaný přechod bude přeměněn na atraktivní zastávku pro cyklisty a vzdělávací prostor na Železném cyklotrase.
Bývalé budovy hraničního přechodu, které do roku 2007 sloužily Pohraniční stráži, získají druhou šanci na život jako stylizovaná železniční stanice. Na fasádě budovy se objeví tématické muraly a železniční hodiny. Prostor kolem obnoveného ocelového přístřešku budou vyplňovat prvky odkazující na železniční tematiku - stylizované informační tabule podobné těm, které kdysi sloužily cestujícím vlaků, charakteristické lavičky a stylové osvětlení. Jednou z hlavních atrakcí bude socha lokomotivy s vagónem, která bude skvělým pozadím pro pamětní fotografie.
Toto místo bylo navrženo s ohledem na turisty. Již v této cyklistické sezóně zde bude možné využít potřebnou cyklistickou a turistickou infrastrukturu. Objeví se také dvojjazyčné materiály o historii železnice a hraničního přechodu, stejně jako informace určené cyklistům. Stanice Hranice je také alternativním parkovacím místem, odkud můžete zahájit své dobrodružství na Železném cyklotrase. Stanice se stane jedním z nejvýraznějších bodů na mapě Železného cyklotrasy.
Od závor k Schengenu: Dějiny přechodu Gołkowice-Závada
Hraniční přechod Gołkowice-Závada spojuje polskou obec Godów s českou obcí Závada v obci Petrovice u Karviné. Má bohatou historii a jeho dostupnost se v průběhu let měnila v závislosti na podepsaných mezinárodních dohodách.
Přísné kontroly v poválečném období
Po skončení druhé světové války byla obnovena hranice mezi Polskem a Československem v oblasti Těšínského Slezska, včetně okolí Gołkowic (PL) a Závady (CS). Po vstupu Rudé armády převzaly správu na obou stranách hranice nové komunistické úřady. Pod tlakem Josifa Stalina se hranice mezi Polskem a Československem formálně vrátila do stavu před 1. říjnem 1938 (vedla zde mimo jiné podél řek Olše a Petrůvka, v závislosti na úseku). V prvních poválečných měsících panoval zmatek ve formě přemísťování vojsk, repatriací, pašování a nelegálního překračování hranic. Bezprostředně po skončení války zde neexistoval žádný standardní přechod pro obyvatele, a to ani pro ty, kteří bydleli v pohraničním pásmu. Místní obyvatelé, často příbuzní žijící na obou březích řeky, se snažili udržovat kontakty navzdory zesilujícím omezením. Přechod na druhou stranu hranice probíhal doslova „na vlastní pěst“. Pohyb byl chaotický a špatně organizovaný.
Poválečná realita byla obdobím velkého napětí, politických změn a postupného „utěsňování“ hranic. Na konci roku 1946 se začalo s jejím zařazením do přísného organizačního rámce. Hranice se stala skutečnou překážkou, přestože obě země patřily do stejného politického tábora. I přes „spojenectví“ byla přísně kontrolována. V té době představoval nejpřísněji střeženou pohraniční zónu úzký pás o šířce 2 až 6 kilometrů od státní hranice. Na polské straně do této oblasti patřily Gołkowice, Skrbeńsko, Godów a Łaziska. Na československé straně pak Závada a Petrovice u Karviné. Byla zřízena hraniční stanoviště a zaveden systém propustek. V občanských průkazech obyvatel této oblasti byla uvedena zvláštní poznámka nebo razítko potvrzující trvalé bydliště v pohraničním pásmu. Každý host, který přijížděl k rodině v Gołkowicích nebo Závadě, musel být do 24 hodin nahlášen na úřadovně Pohraniční stráže nebo na Veřejné bezpečnosti (policie). Rodiny rozdělené hranicí potřebovaly ke návštěvám zvláštní povolení. Problematické bylo také obdělávání půdy. Zemědělci, jejichž pole se ocitla na druhé straně, k nim měli ztížený přístup. Při každém překročení hranice byly vyžadovány doklady a probíhala kontrola. Pohyb v noci v bezprostřední blízkosti řeky Petrůvka často končil kontrolou totožnosti prováděnou hlídkou Vojska ochrany pohraničí. V té době se pasy nevytahovaly (ty obvykle ležely v depozitu Veřejné bezpečnosti). Příhraniční obchod byl omezen. Bojovalo se proti pašování potravin, alkoholu a nedostatkového zboží. Hranice v Gołkowicích nebyla tak silně střežená jako hranice s NSR nebo Rakouskem, ale na místní úrovni fungovala jako „tvrdá“ státní hranice.
Závora, malá strážní budka a výstražné tabule
V letech 1945 - 1960 nebyl přechod v Gołkowicích velkým moderním hraničním přechodem, ale měl spíše lokální charakter, sloužil především silniční dopravě a disponoval infrastrukturou typickou pro poválečnou hranici socialistických států. Vymezovaly ji hraniční sloupy, mezi nimiž se táhl kontrolní pás. Tím bolo udržované území, aby byly vidět stopy zanechané případnými odvážlivci, kteří se pokoušeli dostat na druhou stranu. Na některých místech se nacházely příkopy nebo přírodní terénní překážky, jako např. meze a vodní toky. Pozornost byla věnována případným diverzním akcím. Byly kontrolovány elektrické nebo telekomunikační sloupy z hlediska jejich poškození. Pozornost byla věnována také pokusům o světelné signály mezi oběma stranami, které sloužily jako způsob komunikace a často i jako příprava k překročení hranice. Na rozdíl od západní hranice se zde ve velkém měřítku nepoužívala minová pole ani stálé zátarasy. Hraničáři však používali přenosné zátarasy, ostnaté dráty podél cest nebo silniční zátarasy. Na silnici vedoucí z Gołkowic do Závady se nacházela závora, malá strážní budka a výstražné tabule. Na polské straně fungovala stanice pohraniční stráže, o něco později pak Vojska ochrany pohraničí. Jednopodlažní budova nebyla velká, byly v ní umístěny kanceláře a místností pro kontrolu dokladů, a často i vazba. Vojska ochrany pohraničí prováděla pasovou kontrolu, evidenci pohybu osob a pěší hlídky podél hranice. Všemu velel velitel strážnice (důstojník nebo poddůstojník). Fungovaly hlídky a strážnice. V poválečných letech panovaly obavy z útěků na Západ přes Československo. Kontroly pašování potravin, alkoholu, textilu a nedostatkového zboží probíhaly denně. Lidé překračovali hranice převážně pěšky nebo na povozech, výjimečně autem. Pohyb přes hranice byl slabý a byl přísně kontrolovaný. Po Stalinově smrti (1953) začalo napětí ve východním bloku pomalu klesat. Kontroly sice stále pokračovali, ale atmosféra byla méně represivní. Oficiální kontakty mezi „bratrskými národy“ se rozvíjely.
„Na počátku padesátých let měla máma na druhé straně hranice kamarádku Elišku. „Zkoušeli jsme ji navštívit,“ vzpomíná Danuta Brzemia z Godowa. „ V Polsku se nedostávalo mnoha výrobků, které se daly koupit za hranicemi. To nás lákalo. Snily jsme o konkrétních nákupech. Bylo nutné mít propustku. Ne každý ji mohl dostat. Úřady ji vydávali pouze na základě vážných důvodů, nejčastěji v souvislosti s nemocí blízkých žijících v zahraničí, svatbou nebo pohřbem. Máma si ale něco vymyslela a propustku dostala. Trochu vystresované jsme se přes hranici v Gołkowicích dostaly do Československa. Na hranicích pracoval velmi přísný celník, pan Nowak, a celnice, paní Promna, což náš výlet značně zkomplikovalo. Neměli jsme české peníze, tak jsme na zádech nesli zboží na prodej. Nakonec to vyšlo. Paní Eliška a její manžel nám v Karviné koupili nové botičky, krásné, červené s bílými prvky a páskem, a k tomu ještě podkolenky. Vzpomínám si, že se často vozily také kombinézy, krajky a látky na šaty. Takové věci byly tehdy v Polsku nedostupné. Stejně jako školní aktovky, které mým vrstevníkům kupovali rodiče pracující v českých jednotných zemědělských družstvech. Já jsem třeba měla školní tašku, kterou mi vyrobil táta z průmyslové pásky. Natřel ji červenou barvou a já byla šťastná,“ vypráví paní Danuta.
Přechod na malý pohraniční styk
V roce 1960 byla hranice stále kontrolována, ale fungovala již stabilněji jako součást ustáleného politického uspořádání střední Evropy. V Gołkowicích byl zřízen přechod pro malý pohraniční styk první kategorie. Přechod na druhou stranu mohly využít osoby s trvalým bydlištěm v obcích přímo sousedících s hranicí. Hranici mohli překročit obyvatelé obcí vzdálených až 15 km od hraničního pásma. Patřily mezi ně obce a města Gołkowice, Godów, Skrzyszów, Mszana, Zebrzydowice, Wodzisław Śląski, Jastrzębie-Zdrój, Rydułtowy, Pszów, Rybnik (část města). Na československé straně to byly obce a města Závada, Petrovice u Karviné, Karviná, Bohumín a Orlová. Samotné bydliště však nestačilo. Bylo nutné mít stálou nebo dočasnou propustku. Vydával ji pasový úřad ministerstva vnitra působící ve strukturách bezpečnostního sboru. Obyvatelé se v této věci obraceli na velitelství bezpečnostního sboru ve Wodzisławi Śląském. Propustky byly vydávány zemědělcům, kteří vlastnili pole na druhé straně hranice, a osobám, které navštěvovaly příbuzné v pohraniční oblasti. Vážný důvodem byly rovněž náboženské obřady či pohřby. V praxi znamenal tento přechod pro obyvatele Gołkowic, Skrbeńska či Godowa vstup do světa, který jim umožňoval rychlé nákupy, i když celníci hlídali limity na kávu, čokoládu nebo boty. Na přechodu nebyl příliš velký provoz. „Tehdy tam pracovala sestřenice mé manželky. Upřímně řečeno, neměla moc co na práci a strašně se nudila. Hraniční přechod byl místními obyvateli využíván jen zřídka. Býval jsem u ní, dali jsme si čaj a trochu jsme si popovídali. Čas jí ubíhal rychleji. Nakonec ji přesunuli na celní úřad v Ostravě,“ vzpomíná Zbigniew Klimek z Łazisk, pozdější vedoucí na stavbě nového hraničního přechodu.
Rozpad Československa
Formálně přestalo Československo existovat 1. ledna 1993. Místo něj vznikly dva státy: Česká republika a Slovenská republika. Toto rozdělení se často nazývá „sametovým rozvodem“, protože proběhlo pokojně a bez krveprolití. Rozhodnutí o rozdělení společné republiky přijali politici po volbách v roce 1992 (na české straně Václav Klaus, na slovenské straně Vladimír Mečiar) a rozdělení bylo provedeno ústavním zákonem, který ukončil existenci federace ke konci roku 1992. V té době se objevila zpráva o plánech týkajících se zřízení veřejného pasového přechodu v Gołkowicích. Tento nápad vyvolal smíšené reakce obyvatel, kteří se obávali zvýšeného automobilového provozu a rizik spojených s hraničním provozem. Česká strana poukazovala na to, že hraniční přechod v Bohumíně-Chałupkách je přetížený a že otevření nových přechodů, včetně Gołkowice-Závada, by pohyb obyvatel usnadnilo. Proto vznikla iniciativa na zavedení automobilového provozu. Postoj polské strany byl podobný.
Usnesení obecní rady v Godowě ze dne 20. prosince 1991 o úkolech v oblasti státní správy se týká převzetí do správy nemovitosti spolu s objekty a zařízením, které tvoří vybavení silničního hraničního přechodu v Gołkowicích. Byla rovněž uzavřena dohoda s katovickým vojvodou o jejich údržbě. Mezi úkoly svěřené obci patřily mimo jiné opravy budov, zavedení vodovodu a výkup pozemků pro budovy a parkoviště. Mezitím byly zahájeny stavební práce, mimo jiné výstavba vodovodu k hranicím a připojení budov polských a československých celních orgánů. Rok 1992 byl obdobím intenzivních jednání a dohod týkajících se modernizace hraničního přechodu. Schůzky a rozhovory představitelů samosprávy na obou stranách hranice byly na denním pořádku. Zúčastnili se jich také zástupci celních orgánů a pohraniční stráže. Bylo rozhodnuto o výstavbě přechodu podle projektu vypracovaného firmou „Dromex“ z Cieszyna. Byla zvolena takzvaná „kontejnerová koncepce“. Počítalo se s tím, že vedle stávající celní budovy bude postaveno několik kontejnerů, v nichž by se nacházely prostory pro polské a československé pohraniční služby. Vedle kontejnerů by bylo zřízeno parkoviště. Pasová a celní kontrola by probíhala pod přístřeškem.
Konkrétní změny se týkaly také obyvatel. Po zřízení Pohraniční stráže (která byla vytvořena v roce 1991 jako náhrada za Vojska ochrany pohraničí) předal Vojvodský pasový úřad v Katovicích obci Godów pravomoc k vydávání jednorázových propustek. Díky tomu mohli obyvatelé s trvalým bydlištěm v Godowě získat jednorázovou propustku, aniž by museli jezdit do Wodzisławu a čekat ve frontách. Mezinárodní jednání se týkala také rozšiřování silnic na obou stranách hranice. V roce 1995 se mimo jiné hovořilo o výstavbě tříproudé silnice, která by pomohla odlehčit zvýšený automobilový provoz. Starosta města Jastrzębie-Zdrój, Janusz Ogiegło, přišel s návrhem zřídit speciální linku městské hromadné dopravy na trase Jastrzębie - Gołkowice - Karviná. Bohužel se práce na silnici zastavily, zejména na české straně (výstavba nové silnice, její vyvýšení a vyrovnání proběhly až na konci roku 2025).
V únoru 1996, po uzavření nových smluv mezi Polskem a Českem, byl tento hraniční přechod znovu zprovozněn jako přechod pro malý pohraniční styk. Byl určen výhradně pro osoby s trvalým bydlištěm v pohraničních obcích, které mohly překračovat hranici na základě propustky nebo občanského průkazu s příslušnou vložkou, a to pěšky, na kole, na motocyklu nebo zemědělským dopravním prostředkem.
Nový objekt s nadějí na úplné otevření
Jednání o modernizaci přechodu stále pokračovala. V červnu 1996 byli hosty starosty města Jastrzębie-Zdrój, Janusze Ogiegły, generální konzul Polské republiky v Ostravě Bernard Błaszczyk a generální konzul České republiky v Katovicích Jaroslav Byrtus. Český konzul poukázal na to, že přechody v rámci malého pohraničního styku představují v jistém smyslu diskriminaci občanů žijících ve vnitrozemí. Nelze je totiž využívat na základě předložení pasu. Stejný názor měl i jeho protějšek na polské straně, Bernard Błaszczyk. Domníval se, že polovina roku 1998 je reálným termínem pro otevření hraničního přechodu Gołkowice-Závada jako pasového přechodu.
Plány byly ambiciózní a přesahovaly rámec pouhého umístění kontejnerů na přechodu. Hovořilo se o vybudování vhodných prostor pro zaměstnance pracující na přechodu, o výstavbě skladu, kontrolní místnosti a malé čistírny odpadních vod. Dne 30. července 1996 se konalo výběrové řízení na stavební dozor nad tímto projektem. Inspektorem stavebních prací se stal Zbigniew Klimek, inspektorem sanitárních prací Mieczysław Żabicki a inspektorem elektroinstalačních prací Marian Fryz. Stavební práce byly zahájeny ve druhé polovině roku 1996. Bylo provedeno vyrovnání terénu, výkopy a inženýrské sítě pro základové pásy hlavní budovy. Do konce roku 1996 dosáhly stěny až ke stropu. Byly vytýčeny doprovodné budovy. Kromě toho byly přeloženy česká telefonní linka a linka polské pohraniční stráže.
Stavbu zastavily povodně, které v červenci 1997 postihly jižní část země. Hraniční přechod se ocitl v oblasti, kde došlo k velmi silným záplavám v údolí Olše. Oblast kolem měst Wodzisław Śląski a Karviná patřila k nejvíce ohroženým v jižním Polsku a na severní Moravě. Živel ničil vše, co mu stálo v cestě. Došlo k poškození vozovky příjezdové cesty, narušení odvodnění a zpevnění svahů a bylo nutné provést opravy technické infrastruktury. Kromě toho vysoký stav Odry způsobil vzdutí v dolních úsecích Olše, což zhoršovalo situaci v pohraniční oblasti. Budovy na přechodu nebyly zaplaveny, přestože hraniční řeka Petrůvka vystoupila z břehů. Potvrdilo se, že stavby byly dobře naprojektovány a povodeň pro ně byla jakousi zkouškou. Hraniční přechod Gołkowice - Závada byl stále v provozu. Původně se počítalo s jeho dočasným uzavřením v srpnu, hned po odeznění povodňové vlny. Toto rozhodnutí nebylo realizováno kvůli složité situaci na hraničním přechodu v Chałupkách. Bylo rozhodnuto, že v Gołkowicích žádná přestávka nebude, aby byl obyvatelům pohraničních oblastí usnadněn volný přechod hranice. V této době pokračovaly stavební práce. „Technologie stavby byla jednoduchá, proto i realizace proběhla hladce. Vznikla vícepodlažní budova s garážemi a související infrastrukturou. Největší problémy jsme měli s čistírnou odpadních vod. Odvod odpadních vod pouze z nové budovy nepřicházel v úvahu. Přívod do čistírny byl příliš malý. Bylo třeba připojit i sousední budovy,“ říká Zbigniew Klimek, stavbyvedoucí ze strany obecního úřadu v Godowě.
Na začátku roku 1998 byly stavební práce dokončeny. Hraniční stráž a celní úřady provedly kontrolu prostor. Zbývalo vybavit je nábytkem, telefony, počítačovou sítí a specializovaným vybavením nezbytným pro pohraniční služby (např. radiometrickými branami). Oficiální otevření se konalo 1. srpna 1998. V budově postavené za 35 milionů zlotých (převážně z prostředků na protipovodňová opatření) se nachází 30 místností, včetně kanceláře, konferenční místnosti, pěti garáží, několika koupelen a skladu. Celková plocha činila 722 metrů čtverečních. Tento rozsáhlý objekt využívali také čeští celníci. Měli tu šatnu a jejich počítače byly připojeny k počítačové síti zřízené polskou stranou. Přesto tento přechod nezískal vyšší status. Jednou z podmínek pro zvýšení významu přechodu byla přestavba silnice na české straně, která byla příliš úzká. Tato investice nebyla nikdy zcela dokončena. Bohužel naděje na úplné otevření vzaly za své. Hraniční přechod v Gołkowicích hrál v hraničním provozu jen okrajovou roli.
Zvednutí závor
V březnu 2007 získal tento přechod status veřejného silničního hraničního přechodu. Od té chvíle se každý držitel pasu (nebo občanského průkazu po vstupu do EU) mohl dostat na druhou stranu.
Dne 21. prosince 2007, pouhých několik měsíců po úplném otevření, byl hraniční přechod formálně zrušen v souvislosti se vstupem Polska a České republiky do schengenského prostoru. Od tohoto okamžiku lze hranici překračovat volně, bez jakýchkoli kontrol. Otevření hranic bylo velkou událostí. Při této příležitosti se zde konala akce pod názvem „Zvedněte závoru - Silvestr na mezích“. Pořadatelé připravili zajímavý umělecký program a účastníci mohli využít speciální bezplatnou autobusovou dopravu. V březnu 2020 Polsko v souvislosti s pandemií koronaviru SARS-CoV-2 v rámci protiepidemických opatření obnovilo hraniční kontroly a řada místních hraničních přechodů byla dočasně uzavřena nebo zablokována. To se týkalo také hraničního přechodu v Gołkowicích. Omezení trvala několik měsíců (s různými fázemi uvolňování v letech 2020 a 2021). Přechod hranic v tomto místě bývá někdy zablokován během povodní, kdy rozvodněná řeka Petrůvka na české straně znemožňuje průjezd. Tak tomu bylo například při povodních v září 2024.
Mezinárodní spolupráce
Po celá desetiletí obě země oddělovala hranice a pravidla pro její překračování se měnila. To však nezabránilo pokračování, ba dokonce rozvoji mezinárodní spolupráce. V poválečném období nebylo snadné podnikat společné kroky, přestože jak Československo, tak Polsko patřily k východnímu bloku. Kulturní či sportovní akce nepatřily mezi priority. Rozhodně důležitější byly návštěvy a případný obchod, získávání a výměna produktů. Existovaly však kulturní, společenské či sportovní aktivity inspirované představiteli obou států. Příkladem je cyklistický závod na trase Wodzisław Śląski - Karviná. Byla to jedna z nejznámějších akcí v polsko-českém pohraničí. Pořádá se od roku 1970 a v průběhu let se stal symbolem přeshraniční spolupráce a sportovního soutěžení. Závodníci tradičně projížděli přes hraniční přechod v Gołkowicích. Závody se pořádaly až do roku 1991.
Od té doby se spolupráce v pohraniční oblasti dynamicky rozvíjela, na což upozornil mimo jiné Jaroslav Byrtus - tehdejší generální konzul České republiky v Katovicích. - V poválečných letech plnil roli nositele kultury misionář a obchodník. Nyní se otevírají nové možnosti pro mládež, folklórní soubory a sportovní týmy,“ zopakoval konzul. A tak se také stalo. Byly pořádány společné kulturní a sportovní akce. Ve školách v Godowě odstartovaly mezinárodní šachové turnaje, fotbalové zápasy a běžecké závody. Kromě toho se konal cyklistický závod a také společné cvičení hasičských sborů. Součástí spolupráce je rovněž cestovní ruch, rekreace, podpora podnikání a spolupráce mezi organizacemi a sdruženími. Tyto aktivity se přesunuly na úroveň místní samosprávy. Spolupráce byla stvrzena podpisem konkrétních dohod o partnerství. Nejprve Godowa s Karvinou (1995) a o několik let později s Dolní Lutyní (2003). Podobná opatření přijala i samospráva města Jastrzębie-Zdrój. Byla prohloubena spolupráce s Havířovem a Karvinou. Od roku 1995 se obě města stala oficiálními partnerskými městy města Jastrzębie-Zdrój.
Důležitým subjektem, který podporuje spolupráci v pohraničí, byl a je Euroregion Těšínské Slezsko, který usnadňuje rozvoj hospodářské a kulturní spolupráce, podporuje obce při realizaci společných infrastrukturálních projektů a napomáhá integraci obyvatel na obou stranách hranice. Velmi důležitým úkolem je podpora samospráv při získávání prostředků z fondů Evropské unie. Nejde jen o měkké úkoly v oblasti kulturní, sportovní nebo společenské spolupráce, ale také o investiční projekty, které se objevují na pohraničí.
Shrnutí
Hraniční přechod v Gołkowicích - Závadě dlouho neměl stálou podobu. V prvních letech po druhé světové válce byla hranice překračována chaoticky a často nelegálně. Postupem času byla kontrola stále přísnější a dostat se na druhou stranu bez propustky bylo nemožné. Dostávali ji obyvatelé pohraniční oblasti, když se vydávali na rodinné oslavy na druhou stranu hranice nebo když jeli na pole, které bylo v důsledku politických rozhodnutí rozděleno na dvě části. Uvolnění nastalo až po roce 1990. Již tehdy rostly naděje na svobodu a na rozvíjení rodinných i společenských vztahů. Častěji se objevovaly společné mezinárodní iniciativy. Příležitostí k rozvoji se staly předvstupní programy až do roku 2004 (vstup Polska a České republiky do Evropské unie). Od té doby začala nová etapa spolupráce, kterou završilo otevření hranic v roce 2007 (Schengenský prostor). Bohužel problém spojený s úplnou komunikační svobodou přetrvává. Bohužel se stav silnice na české straně i přes provedenou opravu nezměnil. Dodnes nesmějí hranici překračovat vozidla s celkovou hmotností vyšší než 3,5 tuny.